Zamýšlíme-li se nad možnými příčinami deprese, obvykle nás napadnou především tyto čtyři: nepříznivé životní okolnosti, poruchy mozku, nepříznivé nehmotné okolnosti (kletba, uhranutí, karmická zátěž) a vnitřní emocionální konflikty.
1. Nepříznivé životní okolnosti
Obvykle o jejich drtivém vlivu na naši psychiku nepochybujeme. Nedávno mi klient v úvodní terapii vysvětloval, že příčinou deprese je jeho osamělost v bytě, kde bydlí sám, protože se rozešel se svojí přítelkyní. Uvědomil jsem si přitom, že i já už dlouho bydlím sám, protože před deseti lety mi moje mladá žena utekla s jiným, čímž ovšem začala nejhezčí léta mého života.
Nepříznivé životní okolnosti jsou velmi relativní pojem. Je-li vám zrovna teď těžko, zkuste si představit, jak by se ve vaší situaci cítil někdo, kdo už roky pomalu umírá v léčebně dlouhodobě nemocných. Možná by si na vašem místě právě teď připadal jako v ráji.
2. Poruchy látkové výměny v mozku
Tuto poněkud zvrácenou hypotézu někdy nabízejí psychiatři, za vydatné podpory farmaceutických firem. Je-li příčina deprese látkové povahy, pak je deprese léčitelná antidepresivy. Nic proti antidepresivům, jsou k nezaplacení, když je člověku opravdu zle, ale depresi léčí asi stejně, jako injekce proti bolesti u zubaře léčí ten nemocný zub.
3. Nepříznivé nehmotné okolnosti (kletba, uhranutí, karmická zátěž)
Kdysi jsem v hluboké depresi navštěvoval jednoho dispozičního prognostika (takového moderního čaroděje), který mi diagnostikoval těžkou kletbu od rodičů a hned ji ze mě „sejmul“. Trochu se mi ulevilo, odcházel jsem vděčný, ale do pár dnů se kletba nějak „vrátila“. Chodil jsem pak za tím čarodějem víckrát, než mi došla naprostá bezvýchodnost takového snažení.
Lidé si někdy představují, že kletba či karmická zátěž působí zvenčí, a snaží se proti nim bránit amulety či vizualizací ochranného energetického vajíčka kolem sebe. Důvod, proč taková ochrana nikdy nemůže zafungovat natrvalo, je symbolicky vyjádřen Kristovým výrokem „Neznečišťuje vás to, co do vás vchází, ale to, co z vás vychází.“ To nehmotné, co přichází zvenku, nás ve skutečnosti ohrožuje mnohem méně než to nehmotné, co ze sebe vydáváme my sami. Není třeba ty fiktivní vnější vlivy zbytečně posilovat svými obavami.
4. Vnitřní emocionální konflikty
Většinu lidí napadne, že tato příčina je oproti předchozím přece jenom poněkud teoretická. Ale terapeutická zkušenost hovoří jednoznačně – nevědomé vnitřní konflikty jsou ve skutečnosti jedinou opravdovou příčinou deprese a ony tři předchozí příčiny jsou pouze přesvědčivými projekcemi našeho ega, které vždy hledá důvody nepohody vně sebe.
V terapii můžeme vnitřní konflikt diagnostikovat „řízenou schizofrenií“– rozštěpením osobnosti klienta na složku, která mu organizuje život, a složku, která ten život pak musí žít. Organizující složka obvykle nese represivní energii rodičů, čili rodové karmy. V terapii ji nazýváme vnitřním rodičem. Závislá složka, která v tom pak musí žít, obvykle stojí v nešťastné, nedospělé roli oběti. V terapii ji nazýváme vnitřním dítětem. Chronický konflikt mezi vnitřním rodičem a vnitřním dítětem může mít charakter vleklé občanské války, která zákonitě oslabuje naše vnitřní království, čili celého člověka. Pohled na tento konflikt bývá tak nesnesitelný, že je často úplně vytěsněn z vědomí, takže dá dost práce ho na začátku terapie vůbec zviditelnit. Podaří-li se to, lze emocionální konflikty úspěšně hojit například v terapii vnitřního dítěte.
Spirituální smysl deprese
Tak jako se nově vysazený stromek přivazuje ke kůlu, aby se neklátil, člověk oslabený vnitřními konflikty bývá na karmické rovině automaticky fixován psychickými bloky. Deprese tak hraje roli ortézy, která člověku preventivně omezuje možnost ubližovat sobě i druhým tím, že by vnitřní konflikt dále prohluboval, případně ho exportoval do vnějšího světa. Děsivým příkladem takového „včas nezablokovaného“ člověka byl Hitler s jeho nenávistí vůči Židům.
Deprese coby ortéza je implementována do našeho života skrze rodovou karmu, do které jsme přistoupili naším zrozením. V rámci rodové karmy nám naši rodiče už v dětství názorně předvedli, jak se s námi má zacházet, a my pak celý život se sebou podle toho opravdu zacházíme. Dokud tuto souvislost neuvidíme a nepochopíme, může nám nějaké „odblokování“ pomoci asi stejně, jako pomůže nepevnému stromku předčasné odvázání od jeho kůlu.
Má-li být terapie deprese úspěšná, musí proto klient tyto souvislosti beze zbytku pochopit hned na jejím počátku. To mu umožní z rodové karmy vykročit tím, že se začne učit zacházet se sebou tak, jak vždycky toužil, aby s ním zacházeli druzí. Až se mu to podaří, deprese odpadne sama jako nepotřebná.
Terapie, založená na hojení vnitřních emocionálních konfliktů, se v praxi ukazuje jako velmi efektivní. Pomáhá i lidem dlouhodobě závislým na antidepresivech. Má-li klient dostatek motivace ke spolupráci, úspěšnost terapie (čili pravděpodobnost, že během několika měsíců bude moci vysadit antidepresiva bez rizika recidivy) je více než 80 %.
