Jan Havelka

3. Diagnostika a rehabilitace touhy

15. 10. 2009 11:35:15
Nejčastější příčinou duševního nepohodlí je zablokovaná touha. Tato omezující psychická komplikace je v naší civilizaci pandemicky rozšířena. Lze ji považovat za nejobvyklejší primární duševní problém, z něhož se teprve sekundárně vyvíjejí těžší psychická onemocnění.

Rozum a kontrola proti touze a citu

Touhu blokuje rozum a mívá k tomu dobré důvody. Sotva přijde cizinec-duch na svět (viz vysvětlení cizince a domorodce v minulém článku) a chce se tady v souladu se svojí touhou projevit, domorodec-rozum jej okamžitě dramaticky varuje: „Zalez, schovej se, neprojevuj se, nevystrkuj hlavu, tady je to NEBEZPEČNÉ!".

Domorodec tuto pozemskou džungli zná a ví, že opravdu nebezpečná je. Jeho úkolem je zajistit, aby jemu svěřený cizinec v té džungli pokud možno bez zbytečného nebezpečí přežil, a svoji roli plní velmi zodpovědně. Jenže my jakožto cizinci jsme sem nepřišli proto, abychom tady přežili, ale abychom tady naplnili svůj život, čili splnili svoji misi, což je něco úplně jiného. Uskutečňování naší mise lze jinými slovy popsat jako odvahu a kompetenci jít za tím, co doopravdy milujeme. Pokud ale podlehneme panice rozumu a přestaneme se projevovat v souladu se svojí touhou, naši misi nejspíš nikdy nenaplníme.

Pohádka o princezně a ministrovi

V transformační terapii se pro diagnostiku i léčbu mocenských vztahů mezi rozumem a touhou používá sofistikovaný nástroj, zvaný pohádka o princezně a ministrovi. Vychází z textu, který jsem pod tlakem svých transformačních tísní a nadějí napsal ještě za totáče. V pohádkovém světě je touha personifikována postavou princezny a rozum postavou ministra. Mezi nimi obvykle panuje mocenské napětí, takže celé království (neboli my sami) neprosperuje, jak by mohlo. Při psaní jsem tehdy měl silný pocit, že se dotýkám čehosi velmi podstatného a účinného, ale pohádka nejen že nikdy nikoho nezaujala, ale ani pravdy v ní odhalované mi v mém životě potom nijak nepomáhaly. Když jsem ji po letech uveřejňoval na svém osobním webu, byla už pro mě pouze nostalgickou vzpomínkou.

Pohádka o princezně a ministrovi se ovšem po dvaceti letech v transformační terapii dočkala naprosto nádherného znovuvzkříšení. Ukázalo se totiž, že princezna a ministr jsou velmi precizně konturované archetypy, které v sobě máme úplně všichni a hlavně se kterými lze v terapii snadno navazovat verbální channelingový kontakt. V transformační terapii se tak nabízí unikátní možnost s klientovou touhou i rozumem hovořit přímo a nechat je volně vyprávět, jak jim doopravdy je. Jejich výpovědi bývají šokující a zároveň velmi motivující, protože klient i terapeut pomocí nich bezprostředně vidí, v čem je problém a kudy vede cesta k nápravě, čili co je třeba v terapii konkrétně udělat.

Ministr - rozum

Ministr se obvykle představí jako starší, vzdělaný a přísný pán, jehož hlavním cílem je mít království pevně pod kontrolou. Zpočátku výslovně prohlašuje, že se ve své roli cítí kompetentní, výkonný a úspěšný. Princeznu sice miluje, ale jak všichni vědí, princezna je nedospělá a nekompetentní, její nápady by mohly království ohrozit, takže v zájmu celku ji ministr uklidil někam daleko a vládne místo ní.

S ministrem je třeba v terapii jednat s náležitou úctou, vykat mu, nezpochybňovat jeho důležitost, ocenit jeho zodpovědnost a ubezpečit ho, že v terapii nejenže nebude ohrožena jeho ministerská role, ale dokonce bude k terapii nezbytně třeba jeho aktivní spolupráce, protože naprosto všechno, co se v terapii děje, musí mít i hlavu a patu, čili musí držet pohromadě i z hlediska rozumu.

Teprve potom obvykle ministr přizná, že je na to v celém království sám, nikdo mu nepomůže, už to trvá příliš dlouho, království moc neprosperuje a on se už cítí hrozně unavený.

Princezna - touha

Princezna se obvykle představí jako mladá dívka nebo holčička, která se cítí odstrčená, nedůležitá, případně špatná a škodlivá. Uspořádání království se jí nelíbí, řadu věcí by si dovedla představit v mnohem radostnějším stavu, ale protože nemá na chod království žádný vliv, toulá se jen tak v okolních lukách, kde má aspoň od ministra pokoj. Ministra respektuje pro jeho kompetence, ale necítí se s ním dobře, protože ví, že si jí neváží. Někdy je princezna pro jistotu zavřená ve věži. Už jsme tady měli i jednu princeznu v hladomorně.

Král, zámek a trůn

Uprostřed našeho království stojí zámek V něm se nachází trůnní sín, ve které stojí trůn - naše mocenské centrum. Okolo trůnu hraje ministr své mocenské hry. Princezna se jich obvykle nezúčastňuje, protože byla z trůnní síně dávno vykázána.

Ale ani ministr obvykle nesedí na trůně, neboť trůn údajně patří králi. Postava krále je archetyp pozoruhodný tím, že ho nikdo nikdy neviděl, ale řada věcí se děje v jeho jménu. Na počátku terapie princezna ani ministr o králově existenci nepochybují, ale jsou-li tázáni, kde a kdy krále naposledy viděli, nedokáží si vzpomenout a neochotně s údivem přiznávají, že ho vlastně nikdy neviděli a že je divné, jak se tak dlouho nechali klamat nepodloženými bajkami.

Teprve potom je princezna schopná si uvědomit, že trůn patří dědičně pouze jí a začne se zajímat, proč od něho byla držena tak daleko a co by se dalo udělat proto, aby na něj mohla konečně usednout.

Korunovace princezny

Terapeut přichází do léčeného království v roli „externího konzultanta", který dostal kompetence vykonat v něm audit spokojenosti, identifikovat prostor pro zlepšení a vést s princeznou i ministrem rozhovory o možnostech nápravy. V průběhu rozhovorů se u princezny i u ministra prohlubuje vhled do skutečné situace v království, jinými slovy klient sám velmi zřetelně vidí, v jakém stavu je jeho touha a co by se mohlo udělat pro její rehabilitaci.

Pokud ministr i princezna souhlasí, vrcholí terapie rituální korunovací, při níž je princezna uvedena na svůj trůn samotným ministrem, který jí obřadně nasadí vladařskou korunku. Touha se tak konečně dostává do důstojného mocenského postavení, ve kterém je schopná začít kompetentně zásobovat království svými inspiracemi. Ministr se při korunovaci stává její pravou rukou, ministrem pro pozemské záležitosti.

Korunovace mívá velmi slavnostní až posvátnou atmosféru. Příležitost konečně vnímat svoji touhu v majestátu její krásy a čistoty je pro každého velmi povzbuzující.

Synergie mezi ministrem a princeznou

Touha vyplouvající v ranním slunci
Příznakem duševního zdraví je, že touha i rozum táhnou za jeden provaz a jeden druhého si váží. Touha na trůně neznamená anarchii, ale synergii. Touha je vizionář, vytýčující cíle. Rozum je projektant a realizátor, vytvářející cestu k dosažení cílů pomocí pozemsky uskutečnitelných kroků. Ani touha není neomylná a ani její korunovace nezaručí, že přestaneme dělat chyby. Ale s touhou na trůně už budeme dělat chyby sami za sebe, asi jako když si dítě sáhne na rozpálená kamna, protože samo touží okusit, jaké to je. Jenom tak - metodou pokusu a omylu - umožníme naší touze nastartovat skutečný vývoj, kvůli kterému tady nakonec doopravdy jsme.

 

Zvyšte článku karmu!
Autor: Jan Havelka | | karma: 30.08 | přečteno: 5366 ×
Facebook Twitter Google Plus

Diskuse

Vstoupit

V diskusi je 9 příspěvků.
Poslední z 20. 1. 2010, 11:42

Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz