V jednoduchosti je krása
Na počátku jsem na tom celkově nebyla moc dobře. Byla jsem osamělá bezdětná žena středního věku, čerstvě po rozchodu s partnerem, v práci ne zrovna dvakrát spokojená a vlastně jsem ani neměla radost ze života. Pro své psychické obtíže jsem byla v minulosti několikrát hospitalizována na psychiatrickém oddělení a řadu let léčena pro diagnózu, kterou ani největší kapacity svého oboru nebyly schopny určit. Prošla jsem si řadu různých sezení s psychology, léčiteli, alternativními metodami a nikdo jí nebyl schopen pomoci, tak jak by si sama představovala a tak řadu let užívala tlumící léky, které mměly plno nežádoucích účinků. Celá situace byla navíc paradoxní v tom, že sama se pohybuji ve zdravotnictví, pomáhám pacientům a o to víc vidím každodenní bezradnost a necitlivost naší klasické medicíny.
Říkala jsem si, že to není možné, že by mi nic nepomáhalo, vždyť přeci chci bojovat, ale bez pomoci to opravdu nezvládnu. A tak jsem jen tak nazdařbůh prohlížela internetové stránky s různými alternativními metodami a nabídkou kursů. Až mi padly do oka jedny červeno-oranžové stránky s podivným názvem Terapie něhou. Už na začátku mě upoutala grafická podoba a hlavně jejich obsah, stránky jakoby opravdu sálaly něhou a příjemným teplem. Pečlivě jsem pročetla celý obsah, životopis autora, jeho osobní zkušenost s psychickým onemocněním, jeho cestu plnou omylů, hledání pravdy a pomoci. Ačkoliv se již několik let zajímám o různé alternativní léčebné metody, o této metodě jsem nikdy dříve neslyšela.
Konečně mě přesvědčily i příspěvky od klientů, kteří si touto zkušeností již prošli a až na jeden byly velmi pozitivní. Jediný negativní ohlas byl od redaktorky nejmenovaného polobulvárního časopisu, ale jeho tón u mě vyvolal opačnou reakci než asi měl, a já si řekla, že to zkusím. Ihned jsem napsala a vzápětí dostala odpověď jak mailem tak přes mobil. Domluva na první schůzku byla rychlá, dostala jsem veškeré instrukce jak najít působiště pana Havelky včetně podrobného dopravního spojení, což mě potěšilo. Navíc hodnotím kladně i to, že vhledem k tomu, že to mám do Prahy daleko, domluvili jsme se, že si vždy dvě sezení sloučím, takže místo šesti dvouhodinových budu absolovovat tři čtyřhodinová sezení.
Vysoký panelák v Praze Radotíně jsem našla snadno podle instrukcí v mailu, který jsem předem obdržela. Už u dveří výtahu mě čekal příjemný mírně prošedivělý muž v bílém. Pozval mě dál a je ocitla v jeho království, kde jsem se hned od začátku prostředí cítila dobře. Útulný naklizený panelákový byt s piánem, rybičkami, příjemnými vkusnými doplňky a krásným zeleným balkónem. Toto bezpečné prostředí se pak stalo jakousi oázou pro další návštěvy a naše rozhovory. Příjemným doplňkem byl teplý výborný čaj, který se popíjí během celé terapie, kdy se vám zlíbí. Každé sezení doprovázela hudba, příjemně podporující meditaci a relaxaci. Vlastně jsem se cítila velmi dobře a jako doma.
------------------------------------------
Při první návštěvě jsem se rozkoukávala, nebyla jsem zrovna v dobrém rozpoložení. Probírali jsme důvody mé návštěvy, co chci pro změnu k lepšímu udělat já a s čím mi naopak může pomoci terapeut. Skoro polovinu návštěvy jsem probrečela, ale kapesníky jsou v ceně, což je dobře, protože v kabelce jsem měla jen jedno balení. Část sezení spočívá vzájemném dialogu, část v monologu klienta, část spíše v monologu tj. vyprávění něhoterapeuta. Začali jsme probíráním témat sklizně a setby, čili základním poučením o své vlastní zodpovědnosti za svoji vlastní situaci. Protože možná tento příspěvek budou číst i budoucí klienti, nebudu zabíhat do podrobností, abych je nepřipravila o případné překvapení. Nakonec jsem za domácí úkol dostala učit se používat první terapeutický nástroj - rituál přijetí. Vypadá zdánlivě jako pouhých pár vět vyřčených určitým rituálním způsobem, ale tyto věty vám mohou změnit celý další život. Snažila jsem se poctivě dodržovat jeho praktikování ráno a večer, i když se přiznám, že jsem v tom nebyla stoprocentní. Podrobný význam rituálu přijetí jsem plně pochopila až při druhém sezení, při rozšířeném komentovaném rituálu a jeho moc a sílu si uvědomila až s určitým odstupem, kdy se stal součástí mého každodenního života a opravdu mi pomáhá.
Na druhém sezení jsme načali téma vnitřního dítěte a já si konečně uvědomila, kde se stala v dětství chyba a co mně pak po celý můj život trápilo. Zajímavé, že doposud mi nikdo z klasické medicíny tuto celkem jednoduchou, ale velmi efektivní metodu nenabídl. Po tématu vnitřní dítě mi nebylo moc dobře a řekla bych, že i ten první týden se můj psychický stav zhoršil (jak říká pan Havelka: „hnisavou ránu je někdy potřeba otevřít a nechat hnis vytékat, čili drénovat ji") a měl pravdu, chvíli trvalo než se stará nehojící se rána zacelila. Opět jsem odjížděla s dalším domácím úkolem resp.se třemi, které se týkaly mé vnitřní holčičky (opět nebudu prozrazovat případným dalším zájemcům).
Můj případ byl možná o něco komplikovanější, protože při dalším setkání se ukázalo, že je něco v nepořádku s „mým královstvím", které hostí nevítanou návštěvu a to bytost, která se nejprve představila jako ošklivá zlá čarodějnice, aby později přiznala, že je přivtělenou duší šlechtičny Marie, se kterou jsme si navzájem cosi provedly už kdysi v 16. století ve Francii a která se mi od té doby mstila tím, že u mě přebývala a komplikovala mi tím život. Přiznám se, že jako vysokoškolsky tradičně vzdělané klasické lékařce mi tentokrát už opravdu chvíli trvalo, než jsem tento fakt dokázala intelektuálně přijmout a sžít se s ním. Marie nakonec přiznala i to, že do terapie něhou mě vlastně inspirovala ona, protože už potřebovala tuto svoji neradostnou misi ukončit a něhoterapeut na dálku vypadal jako někdo, kdo si s tím bude vědět rady, takže vlastně o terapii přišla požádat ona :-). S něhoterapeutem se dohodli na postupu a pak jsme všichni společně provedli rituál odvedení Marie do světla. Velmi se mi ulevilo. Je ještě brzy hodnotit jeho efekt, ale není vyloučené, že s Marií odešla hlavní příčina mých dřívějších dlouholetých psychických obtíží.
------------------------------------------
Pokud bych měla shrnout svoje pocity z terapie něhou před začátkem a nyní, tak jsou jednoznačně pozitivní. Psychofarmaka neberu už několik měsíců a cítím se velmi dobře, jako bych ožila a vrátila se mi chuť do života (což zejména po mnoha letech trápení velmi oceníte), více se usmívám, nepříjemné situace zvládám s větším klidem a jen tak nic mě nerozhodí. Vrátila jsem se ke svým koníčkům a jsem celkově klidnější, vyrovnanější a spokojená sama se sebou. Do mého života vešel nový člověk, který je mi velmi blízký a je mi velkou oporou. Dalo by se říci velký happy-end, ale já bych řekla, že jde teprve o nový lepší začátek a pokračování mého života a na to se těším.
Závěrem bych chtěla velmi poděkovat panu terapeutovi, že šel trpělivě za svým cílem a snem, a velmi ocenit jeho opravdovou snahu druhému pomoci, trpělivě a soustředěně po celou dobu, kdy se výhradně věnuje pouze klientovi celou svojí pozorností. Také si ho vážím za jeho moudrost a znalosti, které má a s kterými se s vámi ochotně podělí. Líbí se mi i příjemný „pracovní postup", čili něhoterapeutické příjemné dotyky v oblasti krku a zad. Něha nespočívá pouze v názvu terapie, ale projevuje se i v celkovém přístupu pana Havelky, kterého jeho práce opravdu baví a dělá jí s láskou a hlavně snahou opravdu klientovi pomoci, což o plno lékařích či jiných terapeutech bohužel říci nemohu (nic ve zlém, je to jen moje zkušenost).
Terapie něhou mi pomohla. Je opravdu originální a vychází
především z osobních zkušeností autora. Kdo jiný se může tímto pochlubit?
Svojí precizností, šetrností a něhou byla mnohem příjemnější a zároveň
účinnější, než všechna moje předchozí sezení u psychiatra či psychologa.
Když to teď s odstupem shrnu, můžu jí také hodnotit jako univerzální
a hutnou tím, že neřeší pouze jeden problém, ale v podstatě mi
pomohla řešit většinu psychických problémů. Další výhodou je její jednoduchost,
kdy na základě příběhu, metafor a pohádek pochopíte plno věcí, a také
nástroje, které dostáváte do rukou jsou jednoduché. Jak říká klasik - v jednoduchosti
je krása.
Pro případné pochybovače dodávám, že tento příspěvek jsem napsala ze své hlavy, bez donucení a omamných prostředků ( :-) a velmi ráda k tomu. Jednak jako výraz mého poděkování hlavnímu aktérovi celého příběhu a jednak jako povzbuzení pro případné další bližní, kterým není dobře a které by třeba moje povídání mohlo nasměrovat k rozhodnutí také se svými obtížemi začít něco opravdu dělat.
------------------------------------------
Uvažovala jsem původně o tom, že zde uvedu celé své jméno a kontakt na mojí osobu, ale bohužel jsou mezi námi i lidé nepřejícní a bezcitní (povídačky o tom, že psychiatrický pacient je na tom stejně jako pacienti jiných oddělení a že není společností nijak stigmatizován, jsou pouze ze sféry sci-fi). Proto zde uvedu jen křestní jméno. Zdraví vás všechny Markéta.
PS. Pro vážné zájemce je kontakt na Markétu k dispozici na vyžádání u autora.
