K teorii o nesmrtelném duchu, který je zde na zemi na misi

"Lidská bytost je ve své podstatě nesmrtelný duch, který sem na svět přišel odjinud jako cizinec na misi."

"Rozum je zde domorodcem a cit je zde cizincem" atd.

Takže jenom terapeutická pomůcka - milá obšťastňující iluze pro dospělé a jejich vnitřní děti, která funguje podobně, jako když malým dětem říkáme, že dárky nosí ježíšek nebo že děti nosí čáp, nebo když dospělý je smrtelně nemocný a my mu říkáme, že "to bude dobré" i když víme, že mu zbývá už jen několik dní.

Nebo je to něco více?

Re: K teorii o nesmrtelném duchu, který je zde na zemi na misi

Proč "jenom" terapeutická pomůcka? A co by to jiného mělo být, když celý autorův blog je věnován popisům terapeutických nástrojů?

A funguje to jinak než obšťastňující iluze, a to sice líp. Viz ohlasy klietů zde i na stránkách terapie, kde je x-krát jasně popsáno, jak aplikace těchto i jiných nástrojů změnila život klientů k lepšímu.

Pokud se tímto způsobem dá vypovědět něco podstatného a objevného o skutečnosti, je to vedlejším produktem, nikoliv záměrem.

To je moc hezké

Mě se to moc líbí.....dokonce to má i logiku

Re: To je moc hezké

Děkuji. Toto opravdu nejsou literární eseje, ale technologické popisy nástrojů, které mohou velmi pomoci každému, kdo je v tom dokáže uvidět.

Touha? Touha!

Ale co žeto vlastně je? Nestor české psychyatrie profesor Vondráček píše v jedné své eseji asi toto : chtění je základem lidské existence, bez chtění není konání a bez konání není ničehož. Buďto jste objevil Ameriku, že část populace je frustrovaná bezperspektivností své existence, nebo ta Vaše touha je cosi nového, neznámého.

Všechna větší světová náboženství označují touhy, žádostivost a chtivost za nežádoucí, nebo alespoň prosazují jejich potlačování. Jeví se tu nějaký rozpor.

Smysl dává snad jen odstraňování té frustrace, ale jako pohádka pro sugestibilní jedince by to mohlo fungovat. Hodně těch uzdravených!!

Re: Touha? Touha!

Já se ale k žádnému většímu (ani menšímu) světovému náboženství nehlásím, tudíž v tom žádný rozpor nevidím :-). Z mého pohledu mají náboženství obvykle úplně jiné cíle, než než pomáhat lidem zlepšovat jejich duševní zdraví.

Neobjevil jsem Ameriku, popisuji nástroje, kterými lze člověku pomoci, aby se učil svojí vlastní touhu vnímat jako to nejcennější co má, a díky tomu se jí i víc řídil. Je to třeba dělat právě proto, že naše touhy jsou právě těmi náboženstvími už pěkně vykastrované.

zajímavé podobenství

Hra je hra. A mohlo by to fungovat, kdybychom zaměnili pohlaví postav ? Nebyl by ani král, ani ministr, ani externí konzultant .... alebrž celé osazenstvo by bylo ženského rodu. Anebo naopak mužského.

Jenže to není hra, ale terapeutický nástroj.

Takže personifikace jsou voleny tak, aby vystihovaly vlastnosti některé naší vnitřní složky. Cílem není pobavit se něčím, co neexistuje (a tudíž je celkem jedno, jestli by to fungovalo, nebo ne), ale pomocí personifikace lépe nahlédnout skutečnost, a tím zvýšit možnost změny našeho života k lepšímu, v souladu s našimi touhami - přáními princezny.

paráda

a ještě nedbat vměšování cizích ministrů (a princezen vlastně taky).